Stanovisko Akčního spolku nezaměstnaných a Evropského institutu pro veřejné otázky k novele zákona o zaměstnanosti
Akční spolek nezaměstnaných a Evropský institut pro veřejné otázky vypracovaly stanovisko k novele zákona o zaměstnanosti, kterou předkládá ministr práce a sociálních věcí J. Drábek do parlamentního projednání. Nejprve uvádíme problematické části návrhu, v další části popisujeme na modelových situacích negativní dopady navrhovaných ustanovení na občany.
I. Problematické body návrhu
1. Sdílené zprostředkování zaměstnání agenturami práce
Pro uchazeče o zaměstnání se zavádí tzv. sdílené zprostředkování zaměstnání agenturami práce. Předpokládá se, že úřad práce bude předávat agenturám uchazeče v rámci tzv. individuálního akčního plánu. Na soukromé subjekty zaměřené na zisk se tak převádí výkon státní správy. Agentury práce mají dlouhodobě problémy i při dodržování zákonů, které se vztahují na jejich současnou činnost, a porušují práva zaměstnanců, proto se nedá očekávat, že by mohly poskytovat kvalitní služby v oblasti nezaměstnanosti.V zákoně také nejsou jasně stanovené možnosti návratu k běžnému zprostředkování zaměstnání úřadem práce. MPSV uvádí, že náklady na spolupráci s agenturami práce budou 180 miliónů korun a navrhuje použít finance z ESF. Tyto prostředky by ale měly být využity na rekvalifikace a na zkvalitňování služeb nezaměstnaným, nikoli na podporu agentur práce.
2. Rozšíření veřejné služby
Veřejnou službu vykonávají nezaměstnaní, kterým uplynula podpůrčí doba a nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Takový občan musí dle současné legislativy odpracovat zadarmo pro obce měsíčně 20 hodin, aby měl nárok na životní minimum ve výši 3 126,- Kč. Novela zákona počítá s rozšířením počtu zadarmo odpracovaných hodin ze současných 20 hodin za měsíc na 20 hodin za týden. Novela zákona navíc ukládá nezaměstnanému povinnost vykonat veřejnou službu už po 2 měsících evidence na úřadu práce. Znamená to, že nezaměstnaný místo hledání plnohodnotné placené práce bude vykonávat zadarmo veřejnou službu v rozsahu poloviny týdenní pracovní doby. Veřejná služba bez nároku na mzdu nebo jinou odměnu je státem organizovaný obchod s levnou či spíše bezplatnou pracovní silou. Pokud toto ustanovení vstoupí v platnost, obce budou propouštět své zaměstnance, kterým musí platit mzdu a budou přijímat nezaměstnané, kteří pro ně udělají tutéž práci, ale zadarmo v rámci veřejné služby.
3. Veřejně prospěšné práce
Veřejně prospěšná práce je dočasné placené zaměstnání, na které přispívá firmám úřad práce. V novele zákona je uvedeno, že pro uchazeče o zaměstnání, který má být umístěn na výkon těchto prací, je vhodné zaměstnání i takové, jehož délka pracovní doby činí nejvýše polovinu délky týdenní pracovní doby. Pokud toto ustanovení vstoupí v platnost, budou občané nuceni přijímat neplnohodnotné zaměstnání s pracovní dobou nejvýše 4 hodiny denně, případně i zcela zanedbatelnou. Mzda z takto koncipované veřejně prospěšné práce nepokryje nezaměstnanému ani náklady na zaplacení bydlení a základních životních potřeb. Občanovi navíc vzrostou výdaje spojené s dopravou.
Lidé kvůli nástupu na VPP ztratí nárok na podporu v nezaměstnanosti, protože ta byla v rámci nedávných úsporných opatření upřena uchazečům s přivýdělkem.
4. Vytvoření nových překážek pro zařazení a vedení v evidenci úřadu práce
Novela zákona obsahuje ustanovení, že překážkou pro zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je skutečnost, že občan ukončí sám nebo dohodou se zaměstnavatelem zaměstnání zprostředkované úřadem práce. Takový občan bude moci být znovu zařazen do evidence až po 6 měsících ode dne sjednaného nástupu do zaměstnání. Jedná se o shodný postup, který se uplatňuje při sankčním vyřazení z evidence, jde tedy o skrytou sankci maskovanou jako překážka vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Tímto ustanovením je dotčeno právo každého člověka svobodně si vybrat zaměstnání.
5. Zhoršení podmínek pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti
Nově má být přiznána podpora v nezaměstnanosti jen uchazečům, kteří odpracovali 12 měsíců za dva poslední roky místo dosavadních tří let.
Při srovnání se státy OECD v ČR existuje výrazný nepoměr mezi počtem uchazečů o zaměstnání s přiznanou podporou a bez ní a v posledním období se tento nepoměr stupňuje.Systém podpory v nezaměstnanosti je fakticky nefunkční ve vztahu k nezaměstnaným, což má za následkem jejich částečný nebo úplný přechod do jiných systémů, zvláště do systému pomoci v hmotné nouzi. Přiznání dávek v hmotné nouzi předchází přísné testování příjmů i majetku žadatele a jeho příbuzných. Mnoho nezaměstnaných se tak ocitá zcela bez prostředků.
6. Zrušení povinnosti pro zaměstnavatele hlásit volná pracovní místa
Pobočky úřadu práce by bez informací o volných pracovních místech ztratily přehled o situaci na trhu práce ve svém regionu, a tudíž by nebyly schopny poskytovat zákonem stanovené služby uchazečům o zaměstnání ani kvalifikovaně uplatňovat nástroje aktivní politiky zaměstnanosti (rekvalifikace, podporovaná zaměstnání apod.). Také na centrální úrovni by zanikly informace o volných pracovních místech a vláda, odborné kruhy i veřejnost by tím ztratily přehled o celostátním vývoji v oblasti zaměstnanosti, což by znamenalo ztížení podmínek pro racionální formulování, řízení a hodnocení politiky zaměstnanosti.
7. Zavedení sociálních karet a ztráta možnosti obdržet podporu v nezaměstnanosti v hotovosti Podpory v nezaměstnanosti mají být vypláceny na účet příjemce či prostřednictvím nově zaváděných sociálních karet, které naráží na odpor široké veřejnosti. Nezaměstnaní ztrácejí možnost obdržet podporu v hotovosti a jsou navíc diskriminováni, neboť příjemci jiných státem vyplácených dávek (jako např. důchodci či ženy na rodičovské dovolené), si mohou svobodně zvolit, jakou formou jim bude dávka vyplacena.
II. Modelové problémové situace vzniklé vinou ustanovení návrhu
MPSV nebere ohledy na práva a potřeby nezaměstnaných občanů, proto vznikají v zákonech chyby a občané se při jejich dodržování dostávají do neřešitelných situací. Například minulá novela zákona o zaměstnanosti přijatá v režimu legislativní nouze v listopadu 2010 obsahovala ustanovení o odsunutí vyplácení podpory v nezaměstnanosti při nároku na odstupné, což způsobilo, že se řada občanů ocitla bez prostředků, neboť jim vznikl nárok na odstupné, ale zaměstnavatel peníze nevyplatil. MPSV až dosud existenci tohoto problému zatvrzele popírá.
V důsledku nekorektního postupu MPSV v připomínkovém řízení k předkládanému návrhu (neočekávané zařazení významných ustanovení až do projednání ve vládě bez řádného průchodu připomínkovým řízením) se dostala do návrhu řada ustanovení s podobnými vadami, která by v případě schválení návrhu měla likvidační dopady na občany. Uvádíme jen problémy, které se nám podařilo identifikovat Nelze vyloučit, že zákon obsahuje i další srovnatelné vady. Už tento seznam však demonstruje, že zákon je v navrhované podobě neaplikovatelný.
1. Ztráta podpory v nezaměstnanosti kvůli povinnému vykonávání veřejně prospěšných prací (podle navrhovaného § 20 odst. 3)
Občan evidovaný jako uchazeč o zaměstnání s nárokem na podporu v nezaměstnanosti po povinném nástupu na veřejně prospěšné práce na několik hodin týdně (navrhovaný § 20 odst. 3; minimální týdenní pracovní doba není vůbec stanovena) ztratí kvůli nepatrnému příjmu nárok na podporu v nezaměstnanosti (podle platného ustanovení minulé novely zákona o zaměstnanosti) a ocitne se bez prostředků, a to výhradně kvůli výkonu VPP požadovaných Úřadem práce podle navrhovaného § 20 odst. 3.
2. Nemožnost nastoupit do skutečného zaměstnání kvůli výkonu veřejně prospěšných prací
(podle navrhovaných § 20 odst. 3 a § 25 odst. 8)
Občan pracující na VPP podle navrhovaného § 20 odst. 3 po nastoupení do skutečného zaměstnání ztratí na půl roku možnost zaevidovat se jako uchazeč o zaměstnání kvůli navrhovanému § 25 odst. 8. Opustil by totiž „vhodné zaměstnání“ zprostředkované Úřadem práce a šest měsíců by nemohl být uznán jako nezaměstnaný.
Tento stav je shodný s následky sankčního vyřazení, jedná se tedy o skrytou sankci. Občan tak bude nucen setrvávat v nezaměstnanosti i při nalezení zaměstnání, pokud se nebude chtít vystavit riziku, že se později ocitne bez prostředků, protože nebude uznán za uchazeče o zaměstnání.
3. Nemožnost změnit zaměstnání (podle navrhovaného § 25 odst. 8)
Pokud bude občanovi zprostředkováno zaměstnání, nebude moci nastoupit do jiného zaměstnání. Podle navrhovaného § 25 odst. 8 by totiž opustil „vhodné zaměstnání“ zprostředkované Úřadem práce a šest měsíců by nemohl být uznán jako nezaměstnaný.
Tento stav je shodný s následky sankčního vyřazení, jedná se tedy o skrytou sankci. Občan tak bude nucen setrvávat ve vnuceném zaměstnání i při nalezení vhodného zaměstnání, pokud se nebude chtít vystavit riziku, že se později ocitne bez prostředků, protože nebude uznán za uchazeče o zaměstnání.
4. Zadlužení kvůli rekvalifikaci (podle navrhovaného § 109a)
Pokud si občan zvolí rekvalifikaci podle navrhovaného § 109a, ale před jejím úspěšným ukončením onemocní (stane se invalidním) nebo ji z jiných objektivních důvodů nedokončí, Úřad práce rekvalifikaci neuhradí, a občanovi proto vznikne dluh.
5. Občan má pracovat na poloviční úvazek (20 hodin týdně), ale bude bez příjmu (podle navrhovaného § 30 odst. 2 písm. d)
Občan má podle navrhovaného § 30 odst. 2 písm. d) pracovat 20 hodin týdně při veřejné službě. Ta však není odměňována.
6. Občan má pracovat na plný úvazek (40 hodin týdně), ale bude nezaměstnaný
Protože ustanovení navrhovaných § 20 odst. 3 a § 30 odst. 2 písm. d) nevylučují souběžnou aplikaci, může nastat i situace, kdy občan bude pracovat na plný úvazek, ale přesto bude brán jako nezaměstnaný a bude nadále v hmotné nouzi. Navíc nebude moci nastoupit do plnohodnotného zaměstnání, aniž by se ocitl ve stavu shodném s následky sankčního vyřazení z evidence.
III. Závěr
Navrhované změny znamenají opuštění koncepce služeb zaměstnanosti a politiky zaměstnanosti, která je dlouhodobě zažitá a odpovídá systémům používaným v ostatních vyspělých zemích. Spolu se změnami obsaženými v souběžném návrhu zákona „kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony“ představuje návrh odklon od základních principů moderní politiky zaměstnanosti a sociální politiky, což je v době ekonomické krize a velmi napjaté situace na trhu práce a v sociální oblasti obecně extrémně riskantní postup. Některá konkrétní ustanovení návrhu jsou protismyslná a mají pro občany likvidační následky. Návrh v této podobě je naprosto nepřijatelný.
Jana Richterová Vilém Gutfreund
Akční spolek nezaměstnaných Evropský institut pro veřejné otázky