Analýza novely zákona o zaměstnanosti
1. Všeobecné souvislosti
Návrh novely zákona o zaměstnanosti je součástí rozsáhlejšího vládního návrhu změn zákonů upravujících výši a podmínky nároku na poskytování dávek ze státního rozpočtu občanům. Ve velké většině jde o snížení výše podpor nebo zpřísnění podmínek pro jejich poskytování.
Navrhovaná restriktivní opatření přicházejí v době, kdy přetrvávají dopady světové ekonomické krize na příjmové poměry českých domácností, a to zejména v nízkopříjmovém segmentu, který byl nejvíc postižen nárůstem nezaměstnanosti po vypuknutí krize. Na trhu práce panuje extrémně nepříznivý (historicky bezprecedentní) poměr mezi počtem uchazečů o zaměstnání a počtem volných pracovních míst. Plánovaná opatření nejsou, na rozdíl od opatření některých jiných vládních návrhů motivovaných rozpočtovými úsporami, koncipována jako časově omezená, proto by měla mít také závažnější zdůvodnění než jen potřebu rozpočtových úspor.
Vláda navrhuje současně omezení celé řady dalších dávek, což rovněž ovlivní příjmovou situaci domácností občanů bez zaměstnání. V případě nezaměstnaných by tak došlo k souběhu poklesu příjmu, přičemž vzhledem k typické výši příjmu a celkové majetkové situaci občanů bez zaměstnání by byly důsledky pro ně nesrovnatelně závažnější než dopady na skupiny s vyššími příjmy.
2. K návrhu zákona
Český systém podpory v nezaměstnanosti je již v současnosti výrazně restriktivní ve výši poskytovaných podpor, době trvání podpor i podmínek pro jejich přiznání. To platí jak v porovnání se systémy většiny evropských zemí, tak vzhledem k nedostatečnému naplnění základních potřeb příjemců (velká část uchazečů o zaměstnání nemá nárok na pobírání podpory, případě tato podpora nedosahuje částek životního minima). V době ekonomické prosperity byly provedeny redukce dávek s cílem podnítit příjemce podpor k intenzivnímu hledání pracovního uplatnění, a v České republice nedošlo (na rozdíl například od Kanady nebo USA) k žádnému zvýšení nebo prodloužení poskytovaných podpor ani uvolnění podmínek pro jejich přiznání. Pokus o jejich další omezení je ovšem světovým unikátem.
3. Připomínky k jednotlivým bodům
Z hlediska dopadů na občany jsou nejzávažnější následující body návrhu:
1. vyloučení možnosti souběhu pobírání podpory v nezaměstnanosti a výkonu nekolidujícího zaměstnání (§ 39 odst. 2 písm. d), § 44 odst. 3),
2. poskytování podpory v nezaměstnanosti až po skončení doby, v průběhu které by uchazeči měli být zabezpečeni prostředky z odstupného nebo odchodného (§ 44a),
3. omezení výše podpory v nezaměstnanosti pro uchazeče, kteří ukončí zaměstnání bez vážného důvodu sami nebo po dohodě se zaměstnavatelem (§ 50, odst. 3).
3.1 K vyloučení možnosti souběhu pobírání podpory v nezaměstnanosti a výkonu nekolidujícího zaměstnání (§ 39 odst. 2 písm. d), § 44, odst. 3)
Pokud nezaměstnaný člověk pracuje v tzv. nekolidujícím zaměstnání, uchovává si tím pracovní návyky a zároveň si přivydělává, neboť podpora v nezaměstnanosti je nízká a často nepokrývá ani životní náklady, natož aby z ní nezaměstnaný mohl platit zvýšené výdaje spojené se sháněním nové práce. Možnost přivýdělku a pobírání podpory by měla být zachována i nadále a zároveň postačuje navrhované obnovení povinnosti nezaměstnaného hlásit v předstihu úřadu práce nástup do nekolidujícího zaměstnání. Popisované zneužívání nekolidujícího zaměstnání po dohodě s původním zaměstnavatelem je možné odstranit zákazem výkonu nekolidujícího zaměstnání u posledního zaměstnavatele.
V důvodové zprávě se uvádí, že často dochází ke zneužívání dohod o provedení práce. Současný neuspokojivý stav v této oblasti je výsledkem přílišné liberalizace, neboť nyní je možné tuto dohodu sjednat jen ústně, vyplatit na ni mzdu jakkoliv vysokou, a to vše bez povinnosti zaměstnance i firmy odvést pojistné. Proto je nutné zaměřit se na zákonnou úpravu dohod a nikoli rušit souběh pobírání podpory a přivýdělku.
3.2 K poskytování podpory v nezaměstnanosti až po skončení doby, v průběhu které by uchazeči měli být zabezpečeni prostředky z odstupného nebo odchodného (§ 44a)
Odstupné dostává zaměstnanec jedině v případě, že jeho pracovní místo bylo zrušeno. Jedná se o jednorázové odškodnění, které dává firma zaměstnanci za to, že už ho nemůže dále zaměstnávat. Ztráta zaměstnání je velmi těžká životní situace, zvláště v době krize, kdy na jedno volné pracovní místo připadá podle statistik celorepublikově více než 14 uchazečů, přičemž v mnoha regionech je situace mnohem horší. Proto se domníváme, že poskytovat podporu až po skončení doby, po které by uchazeči byly zabezpečeni z odstupného, je trestem pro ty, kteří přišli o práci, a znamená popření smyslu odstupného jako kompenzace za nezaviněnou ztrátu zaměstnání.
Vedle omezení finančních zdrojů budou uchazeči s odstupným postiženi také na svém důchodovém zabezpečení, protože pro tyto uchazeče budou z hlediska důchodového zabezpečení platit stejné podmínky, jako kdyby nepobírali podporu z důvodu vyčerpání podpůrčí doby.
3.3 K omezení výše podpory v nezaměstnanosti pro uchazeče, kteří ukončí zaměstnání bez vážného důvodu sami nebo po dohodě se zaměstnavatelem (§ 50, odst. 3)
V návrhu zákona je uvedeno, že pokud zaměstnanec ukončí pracovní poměr bez vážného důvodu dohodou nebo výpovědí, sníží se mu podpora v nezaměstnanosti. To znamená trestání za uplatnění svobodné volby povolání zaručené článkem 26 (1) Listiny základních práv a svobod, které zaručuje právo opustit zaměstnání, jež uchazeči nevyhovuje.
Důvodová zpráva k tomuto ustanovení nezmiňuje, že příčinou výpovědi nebo ukončení pracovního poměru dohodou je obvykle zhoršení pracovních podmínek (snížení platu, mobbing, diskriminace, přechod na směnný provoz apod.).
Dále se v návrhu zákona uvádí, že podpora nebude krácena tehdy, jestliže zaměstnanec ukončí pracovní poměr z „vážných osobních důvodů, např. etických, mravních či náboženských nebo z důvodů hodných zvláštního zřetele“. Kdo a podle jakých kritérií bude tyto důvody prakticky posuzovat a jak bude uchazeč dokazovat, že musel odejít ze zaměstnání např. kvůli diskriminaci nebo šikaně? Ochrana před diskriminací je u nás malá, kontrolní orgány neplní svoji funkci a samotný antidiskriminační zákon byl u nás schvalován osm let a byl schválen jen díky tomu, že ČR za jeho nepřijetí hrozily sankce EU. Za této situace občané radši ze zaměstnání odejdou dobrovolně, než aby vedli právní spory, na které nemají finanční prostředky a které navíc trvají mnoho let.
V zákoně není zohledněna ani situace občanů, kteří skončí pracovní poměr ve zkušební době. Právě v období po nástupu do zaměstnání dochází ve zvýšené míře k rozvázání pracovního poměru při konfrontaci očekávání zaměstnance a zaměstnavatele. Pro občany pobírající plnou podporu to může znamenat i faktor odrazující je od využití některých možností zaměstnání.
4. Závěr
Pokud budou výše zmíněné návrhy schváleny, dojde k výraznému snížení životní úrovně nezaměstnaných občanů a jejich rodin, kteří už nyní patří ke skupinám, jimž nejvíce hrozí sociální vyloučení. Analýza dopadů návrhu na občany byla v důvodové zprávě provedena pouze verbálně, proto tyto následky na sociální situaci občanů nezmiňuje a omezuje se jen na rozpočtové hledisko.
Podpora v nezaměstnanosti existuje primárně proto, aby občané postižení ztrátou zaměstnání měli prostředky k uchování své pracovní síly a hledání nového uplatnění. V České republice se potenciál úspor v této oblasti vyčerpal již v minulých letech a další šetření by se mohlo projevit nárůstem sociálního vyloučení s negativními rozpočtovými dopady, které přesahují předpokládané úspory.
Významnější pozitivní opatření směřující k podpoře zaměstnávání návrh nepřináší a ignoruje celkově hrubě neuspokojivou situaci v oblasti nezaměstnanosti a sociálního vyloučení, proto nelze očekávat ani zlepšení těchto problémů. Naopak v souběhu s důsledky dalších změn (snížení prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti, závažný nárůst počtu občanů z nejrůznějších důvodů vyřazených z evidence uchazečů o zaměstnání) jde o vystupňování asociálního trendu, který narušuje základní strukturu české společnosti a může způsobit vznik početných sociálně vyloučených skupin, které se vyskytují všude, kde sociální systém nefunguje, a to se všemi z toho plynoucími následky pro poměry v české společnosti.
Zpracovali:
Jana Richterová (janarichter@centrum.cz)
Mgr. Vilém Gutfreund (vilem.gutfreund@centrum.cz)