Otevřený dopis Českého helsinského výboru předsedovi vlády
http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2011020201
Otevřený dopis předsedovi vlády
Vydáno dne 02. 02. 2011
Dopis vyjadřuje znepokojení nad postupným politicky cíleným odbouráváním prvků sociálního státu zejména v letech 2006 -2011, jež zesílilo za vlády, které je Petr Nečas předsedou.
Vážený pane předsedo vlády,
Český helsinský výbor se znepokojením sleduje postupné politicky cílené odbourávání prvků sociálního státu v posledních letech (2006-2011), které výrazně zesílilo za vlády, jejímž jste předsedou. Jde o plynulý proces, takže je obtížné říci, v kterém okamžiku již Česká republika přestane splňovat i základní nároky vyplývající z Mezinárodního paktu o sociálních, hospodářských a kulturních právech nebo z Evropské sociální charty či z Listiny základních práv a svobod, která je součástí českého ústavního pořádku.
Sociální práva jsou právy pozitivními. Na rozdíl od práv negativních, kdy postačí, že se stát zdrží určitých zásahů do osobní sféry jednotlivce, není jejich realizace možná bez zákonného zajištění. Také klíčové právo nebýt diskriminován je jen stěží možné zajistit pro všechny bez aktivního úsilí státu a celé společnosti při jeho naplňování.
Vaše vláda nejenže nepečuje o zlepšení situace v oblasti sociálních práv, ale v důsledku legislativní činnosti nebo naopak v důsledku její absence se standard ochrany těchto práv snižuje. Zvyšuje se počet lidí, kteří jsou nezaměstnaní, absurdními restrikcemi se omezuje možnost lidí alespoň částečně zlepšit vlastním přičiněním svou situaci. Téměř všechny typy podpor a příspěvků se snižují. Politici, místo aby hledali cesty, jak situaci zlepšovat, lidi v obtížné situaci urážejí, stigmatizují a podněcují k nevraživosti vůči nim. Vy sám jste šel v době stoupající nezaměstnanosti do voleb s populistickým heslem: Vezmeme dávky těm, kdo nechtějí pracovat." Učinil jste tak v době, kdy prokazatelně není dostatek pracovních míst pro lidi, kteří pracovat chtějí.
Plynule se zhoršuje i postavení lidí, kteří již jsou závislí na dávkách hmotné nouze. Mnozí jsou dlouhodobě nezaměstnaní také kvůli tomu, že v naší zemi existuje vysoká míra politiky tolerovaného diskriminačního jednání. Úroveň zabezpečení lidí odkázaných na dávky pomoci v hmotné nouzi je nedostatečná a nesplňuje ústavně zaručený nárok ochrany před hmotnou nouzí.
Životní minimum jednotlivce v České republice je v současnosti 3 126 Kč na měsíc a nezřídka bývá sníženo až na existenční minimum (2 020 Kč za měsíc na osobu) pro ty, kteří neodpracují měsíčně zdarma 20 hodin pro obec v rámci tzv. veřejné služby. Obec přitom nemá uloženu povinnost odpracování těchto hodin umožnit. Výslednou úpravu chápeme tak, že stát osobám v hmotné nouzi uložil (v některých případech) zákonem nesplnitelnou podmínku. A důsledkem této nesplněné podmínky je velmi citelná sankce pro tyto osoby - snížení příspěvku na živobytí z životního na existenční minimum.
Od roku 2007 nebylo navíc životní minimum valorizováno, ačkoliv životní náklady stoupají. Pokud žije dospělých osob v domácnosti více, nedosahují ani tohoto minima, mají nárok na příspěvek na živobytí ve výši pouhých 2 880 Kč na osobu měsíčně, u dětí jsou částky ještě nižší.
Český helsinský výbor je přesvědčen, že podmínky života a nedostatečné státní pomoci pro mnohé lidi žijící v chudobě znamenají de facto porušení článku 30 odst. 2 Listiny základní práv a svobod: Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Skutečnost, že Ústavní soud se takovou stížností dosud nezabýval, svědčí paradoxně spíš pro tento závěr, respektive nevylučuje ho. Aby mohl člověk žijící v podmínkách extrémní nouze podat ústavní stížnost, potřebuje finanční i sociální kapitál, a ten tyto osoby většinou nemají.
Podle zjištění sociologů žilo v roce 2008 asi 20% dětí v České republice na hranici nebo pod hranicí chudoby. Legislativní změny posledních let nepochybně počet dětí žijících v chudobě zvýší. Ač míra chudoby v ČR definovaná jako příjem nižší než 60% mediánové mzdy je nízká, je zarážející její koncentrace na určité skupiny obyvatelstva. Jedná se zejména o samoživitele či samoživitelky, rodiny se třemi a více dětmi, samotné děti od narození do 17 let a o seniory nad 65 let věku. Provedené a chystané sociální změny počty lidí v nouzi zvýší a jejich neutěšenou situaci prohloubí.
V tomto kontextu je velmi znepokojující, že vláda v počátcích svého působení odvolala zmocněnce vlády pro lidská práva a do dnešního dne nebyla schopná představit nosnou koncepci komplexní ochrany lidských práva a osobnost, která by v očích české i mezinárodní veřejnosti tuto koncepci učinila věrohodnou.
S pozdravem,
Mgr. Anna Šabatová PhD.
Za Český helsinský výbor předsedkyně ČHV
V Praze dne 31. ledna 2011